Úvodní strana   e-mailový klient   Vytiskne stranu
Vítejte v „Galerii pod Radnicí“ Zlín

 A K T U A L I T Y

   Autorské kalendáře 2025     
JOSEF VELČOVSKÝ
MARCELA GRIGAROVÁ
IVA HÜTTNEROVÁ
ZUZANA HONSOVÁ

 P A R T N E Ř I

František Květoň
v Galerii pod Radnicí 2023
Svět úvěrů.cz
Vítejte ve světě úvěrů, kde zdánlivě složité pro Vás bude hračkou.
Razítka Zlín
Výroba razítek, vizitky, letáky...


Fišerová Jaroslava

Narozena ve Zlíně, od roku 1964 žije a pracuje v Brně. Absolvovala SPŠ- textilní- výtvarný obor, 2 roky pracovala na designatuře a posléze v Art-protisu ve Vlněně v Brně. Od roku 1988 na „volné noze“. S olejem začala pracovat v roce 1984, z technik používá ještě olejový pastel- na výpravy div. a tel. inscenací. Od roku 1990 spolupráce s nakl. MF- ilustrace k pohádkám, písničkám a básničkám ve Sluníčku. Ilustrace v publikaci „Pohádky ze Sluníčka“.

JAROSLAVA FIŠEROVÁ (celý o autorce)

Vážení přátelé lidí, psů, koček, radosti a humoru, dovolte, abych vás přivítal na této výstavě paní malířky Jaroslavy Fišerové, zlínské rodačky a brněnské výtvarnice. A protože tato výstava je svým způsobem netradiční, i já začnu tak trochu netradičně. Přečtu vám totiž hned na začátek pár vět z knihy Rudyarda Kiplinga nazvanou Bajky i nebajky:
„Od toho dne, drahoušku, tři správní mužové z pěti vždy hodí po kočce všelijakými věcmi, kdykoliv ji spatří, a každý správný pes ji vždy zažene na strom. Ale i kočka plní smlouvu, kterou s lidmi uzavřela. Chytá myši a je hodná na děti v domě, jestliže ji natahají příliš silně za ocas. Ale jinak, když není v domě, a zvláště když vychází měsíc a nastává noc, stává se kočkou, která chodí sama a je jí jedno kde. Pak odchází, mávajíc ocasem, na samotářské toulky do vlhkých divokých lesů, do vlhkých divokých stromů nebo na vlhké divoké střechy.“ Je to z povídky O kočce, která chodila vždy sama. Ani sám přesně nevím, proč mne po zběžném zhlédnutí obrazů této malířky hned napadlo jít do knihovny a vyhledat tuto pasáž. Jistě to není jen proto, že rozličná zvířata, psi a kočky jsou tak často na jejích kresbách a obrazech, ani pro název výstavy „O zvířatech a lidech“… Je to spíš celkový dojem z její tvorby, který ve mně evokoval toto nutkání. Celá ta tvorba je tak trochu „kočičí“, přítulná a veselá, ale má také onu kočičí hrdost, nevnucuje se divákovi, má svůj vlastní život, svou filozofii a taky si chodí sama, kam chce.
Než si troufnu trochu nad obrazy zameditovat a vyjádřit, co cítím, dovolte skutečně jen pár slov o autorce. Jak jsem již řekl, narodila se ve Zlíně, ale od roku 1984 žije a pracuje v Brně. Absolvovala SPŠ, obor textilní a výtvarný, pracovala v ateliéru art protisu v tamní Vlněně. Od roku 1988 tvoří samostatně. Má za sebou nejen pěknou řadu výstav, jejíž výčet si můžete přečíst na panelu, je jich k čtyřicítce. Je ilustrátorka pohádek, písniček básniček (především v časopise Sluníčko) spolupracuje i s dalšími li a vydavateli, od roku 2003 se pravidelně účastní na projektech MFF pro děti a mládež, na vás všem známé akci malovaných klapek. Pominout ovšem nesmím ani její výpravy k pohádkám v loutkovém divadle Radost, kde realizovala řadu dekorací, kostýmů, scén a návrhů loutek. Spolupracuje i s brněnskou televizí, především s režisérem Zdeňkem Kozákem, výtvarně se podílí na řadě pohádek (Čáry báby Cotkytle, O ševci Ondrovi a komtesce Julince).
V dnešní hektické a nepříliš radostné době převládá mezi návštěvníky galerií i mezi teoretiky umění hodně povrchní a scestný názor, že pravé tak říkajíc „umělecké umění“ je pouze to, které reflektuje a projikuje temné stránky lidské existence, které je zašifrované do řady rádoby archetypálních symbolů, které nese ono nepříliš optimistické poselství o lidské existenci. Umění radostné, veselé a hravé je odsouváno na vedlejší kolej, případně přímo označováno jako kýč. Ale to je jen velký omyl snobů mezi laiky i mezi znalci, kteří se za každou cenu snaží oslnit veřejnost svými učenými interpretacemi výtvarných děl. To je alespoň můj názor.
Čisté a radostné umění je natolik průzračné, že se obejde bez jejich fantasmagorií, bez jejich důležitosti, bez jejich interpelací. Jsou vůči němu bezradní a nepotřební a to je jistě mrzí. Ona totiž kočka, které myšky čistí a kartáčují vousky je jen kočkou, které myšky čistí a kartáčují vousky a nic víc – je to tvořeno pro radost, proti splínům a proti beznaději. Jak v roce 1922 o kočkách napsal poetický mystik Bohuslav Reynek ve svých Rybích šupinách: „ Pojďte ke mně všechny, vy těšitelky mnoha mých teskných let, od dětství! … Pojďte ke mně a upřeďte mi tkanivo krásné snu! Viďte, lidé vám nevěří a pomlouvají vás; ale přece ve dveřích statků a chalup, i ve vratech stodol a kůlen vám nechávají otvory, abyste k nim mohli.“
A tento citát vztahující se na kočky kočičí se může vztahovat i na celou tvorbu Jaroslavy Fišerové. Její kresby a oleje nejen, že hladí duši diváka a přinášejí mu klid, který vede následně k meditaci a naplňuje člověka pokojem. Ostatně, právě ty obrázky malých formátů prozrazují, že nejsou určeny k bombastické prezentaci v síních galerií, ale jistě k tomu, aby viseli na stěně u psacího stolu, vedle oblíbeného křesla, v němž si u lampy čteme a tak posvěcovaly a umocňovaly intimní chvíle pohody. Aby nám pomáhaly, když máme nějaký ten splín, když nás bolí zuby, pomluví sousedka, nebo přijde faktura za popelnice …
Vtipné obrazy, často pojaté jako ilustrace lidových rčení, frází a bonmotů si nehrají na nějaké sofistikované symboly pro zasvěcence, ale jistě povzbudí a potěší. Fantazie, vtip, hravost a úsměv, spolu s výbornou technikou olejomalby jsou hlavní devizou autorčiny tvorby.
Jistě, k prožitkům života patří radost i bolest, naděje i zoufalství. Ale kromě středověkých zobrazení Posledního soudu a Tanců smrti a Munchova Výkřiku existují i hravé a něžně smyslné Dámy s hranostajem, frivolní malby Fragonardovy, erotické grafiky Françoise Bouchera. A vedle Apokalypsy sv. Jana existuje i velevýznamný výrok sv. Pavla: Panthóte chairéte, radujte se všichni; a vedle přízračných obrazů buddhistického pekla existuje i výrok stejné víry: Ať jsou všechny bytosti šťastné! Umění má člověka povznášet, těšit a ne strašit a znechucovat, jako je využívání krve a zabitých prasata ve výtvarné tvorbě, instalace lidských skeletů i v intimních polohách… Člověk by měl přitakat spíše těm radostem, byť drobným radostem života. A obrazy Jaroslavy Fišerové tomu napomáhají mírou natřesenou a vrchovatou. A tak vám přeji, ať na této výstavě zažijete radost, respektive obrácení k radosti a pokoji.


  Kočka se zlatou hvězdou