Úvodní strana   e-mailový klient   Vytiskne stranu
 English
Vítejte v „Galerii pod Radnicí“ Zlín

 A K T U A L I T Y

Kal. HARTINGER 2024

Art-naive 2024
Zuzana Honsová - autorský kalendář 2024 k zakoupení v Galerii pod Radnicí...
Marcela Grigarová - autorský kalendář 2024 k zakoupení v Galerii pod Radnicí...

 P A R T N E Ř I

František Květoň
v Galerii pod Radnicí 2024
Svět úvěrů.cz
Vítejte ve světě úvěrů, kde zdánlivě složité pro Vás bude hračkou.
RealTools Zlín
Inzertní a prodejní katalog zboží...


Fišerová Jaroslava

Narozena ve Zlíně, od roku 1964 žije a pracuje v Brně. Absolvovala SPŠ- textilní- výtvarný obor, 2 roky pracovala na designatuře a posléze v Art-protisu ve Vlněně v Brně. Od roku 1988 na „volné noze“. S olejem začala pracovat v roce 1984, z technik používá ještě olejový pastel- na výpravy div. a tel. inscenací. Od roku 1990 spolupráce s nakl. MF- ilustrace k pohádkám, písničkám a básničkám ve Sluníčku. Ilustrace v publikaci „Pohádky ze Sluníčka“.

JAROSLAVA FIŠEROVÁ (celý o autorce)

Vážení přátelé lidí, psů, koček, radosti a humoru, dovolte, abych vás přivítal na této výstavě paní malířky Jaroslavy Fišerové, zlínské rodačky a brněnské výtvarnice. A protože tato výstava je svým způsobem netradiční, i já začnu tak trochu netradičně. Přečtu vám totiž hned na začátek pár vět z knihy Rudyarda Kiplinga nazvanou Bajky i nebajky:
„Od toho dne, drahoušku, tři správní mužové z pěti vždy hodí po kočce všelijakými věcmi, kdykoliv ji spatří, a každý správný pes ji vždy zažene na strom. Ale i kočka plní smlouvu, kterou s lidmi uzavřela. Chytá myši a je hodná na děti v domě, jestliže ji natahají příliš silně za ocas. Ale jinak, když není v domě, a zvláště když vychází měsíc a nastává noc, stává se kočkou, která chodí sama a je jí jedno kde. Pak odchází, mávajíc ocasem, na samotářské toulky do vlhkých divokých lesů, do vlhkých divokých stromů nebo na vlhké divoké střechy.“ Je to z povídky O kočce, která chodila vždy sama. Ani sám přesně nevím, proč mne po zběžném zhlédnutí obrazů této malířky hned napadlo jít do knihovny a vyhledat tuto pasáž. Jistě to není jen proto, že rozličná zvířata, psi a kočky jsou tak často na jejích kresbách a obrazech, ani pro název výstavy „O zvířatech a lidech“… Je to spíš celkový dojem z její tvorby, který ve mně evokoval toto nutkání. Celá ta tvorba je tak trochu „kočičí“, přítulná a veselá, ale má také onu kočičí hrdost, nevnucuje se divákovi, má svůj vlastní život, svou filozofii a taky si chodí sama, kam chce.
Než si troufnu trochu nad obrazy zameditovat a vyjádřit, co cítím, dovolte skutečně jen pár slov o autorce. Jak jsem již řekl, narodila se ve Zlíně, ale od roku 1984 žije a pracuje v Brně. Absolvovala SPŠ, obor textilní a výtvarný, pracovala v ateliéru art protisu v tamní Vlněně. Od roku 1988 tvoří samostatně. Má za sebou nejen pěknou řadu výstav, jejíž výčet si můžete přečíst na panelu, je jich k čtyřicítce. Je ilustrátorka pohádek, písniček básniček (především v časopise Sluníčko) spolupracuje i s dalšími li a vydavateli, od roku 2003 se pravidelně účastní na projektech MFF pro děti a mládež, na vás všem známé akci malovaných klapek. Pominout ovšem nesmím ani její výpravy k pohádkám v loutkovém divadle Radost, kde realizovala řadu dekorací, kostýmů, scén a návrhů loutek. Spolupracuje i s brněnskou televizí, především s režisérem Zdeňkem Kozákem, výtvarně se podílí na řadě pohádek (Čáry báby Cotkytle, O ševci Ondrovi a komtesce Julince).
V dnešní hektické a nepříliš radostné době převládá mezi návštěvníky galerií i mezi teoretiky umění hodně povrchní a scestný názor, že pravé tak říkajíc „umělecké umění“ je pouze to, které reflektuje a projikuje temné stránky lidské existence, které je zašifrované do řady rádoby archetypálních symbolů, které nese ono nepříliš optimistické poselství o lidské existenci. Umění radostné, veselé a hravé je odsouváno na vedlejší kolej, případně přímo označováno jako kýč. Ale to je jen velký omyl snobů mezi laiky i mezi znalci, kteří se za každou cenu snaží oslnit veřejnost svými učenými interpretacemi výtvarných děl. To je alespoň můj názor.
Čisté a radostné umění je natolik průzračné, že se obejde bez jejich fantasmagorií, bez jejich důležitosti, bez jejich interpelací. Jsou vůči němu bezradní a nepotřební a to je jistě mrzí. Ona totiž kočka, které myšky čistí a kartáčují vousky je jen kočkou, které myšky čistí a kartáčují vousky a nic víc – je to tvořeno pro radost, proti splínům a proti beznaději. Jak v roce 1922 o kočkách napsal poetický mystik Bohuslav Reynek ve svých Rybích šupinách: „ Pojďte ke mně všechny, vy těšitelky mnoha mých teskných let, od dětství! … Pojďte ke mně a upřeďte mi tkanivo krásné snu! Viďte, lidé vám nevěří a pomlouvají vás; ale přece ve dveřích statků a chalup, i ve vratech stodol a kůlen vám nechávají otvory, abyste k nim mohli.“
A tento citát vztahující se na kočky kočičí se může vztahovat i na celou tvorbu Jaroslavy Fišerové. Její kresby a oleje nejen, že hladí duši diváka a přinášejí mu klid, který vede následně k meditaci a naplňuje člověka pokojem. Ostatně, právě ty obrázky malých formátů prozrazují, že nejsou určeny k bombastické prezentaci v síních galerií, ale jistě k tomu, aby viseli na stěně u psacího stolu, vedle oblíbeného křesla, v němž si u lampy čteme a tak posvěcovaly a umocňovaly intimní chvíle pohody. Aby nám pomáhaly, když máme nějaký ten splín, když nás bolí zuby, pomluví sousedka, nebo přijde faktura za popelnice …
Vtipné obrazy, často pojaté jako ilustrace lidových rčení, frází a bonmotů si nehrají na nějaké sofistikované symboly pro zasvěcence, ale jistě povzbudí a potěší. Fantazie, vtip, hravost a úsměv, spolu s výbornou technikou olejomalby jsou hlavní devizou autorčiny tvorby.
Jistě, k prožitkům života patří radost i bolest, naděje i zoufalství. Ale kromě středověkých zobrazení Posledního soudu a Tanců smrti a Munchova Výkřiku existují i hravé a něžně smyslné Dámy s hranostajem, frivolní malby Fragonardovy, erotické grafiky Françoise Bouchera. A vedle Apokalypsy sv. Jana existuje i velevýznamný výrok sv. Pavla: Panthóte chairéte, radujte se všichni; a vedle přízračných obrazů buddhistického pekla existuje i výrok stejné víry: Ať jsou všechny bytosti šťastné! Umění má člověka povznášet, těšit a ne strašit a znechucovat, jako je využívání krve a zabitých prasata ve výtvarné tvorbě, instalace lidských skeletů i v intimních polohách… Člověk by měl přitakat spíše těm radostem, byť drobným radostem života. A obrazy Jaroslavy Fišerové tomu napomáhají mírou natřesenou a vrchovatou. A tak vám přeji, ať na této výstavě zažijete radost, respektive obrácení k radosti a pokoji.


  Kočka se zlatou hvězdou